Pratele, kamaradi,
zijeme (t.c. v Siem Reapu v Kambodzi)! Bohuzel na internet zatim nebyl cas nebo prilezitost (a na fotky to nevypada ani ted
). A co uz jsme tady teda zazili? Vezmeme to pekne po poradku.
Jeste tri dny pred planovanym odletem nebylo jiste, zda vubec odletime, neb nas planovany let vedl pres Kahiru a vzhledeme k situaci byly vsechny lety tam docasne zruseny. Nakonec se nam na posledni chvili podarilo sehnat letenky s Emirates pres Dubaj, nicmene o den pozdeji. Let to byl dlouhy, cekani v Dubaji jeste delsi, ale zvladli jsme to a do Bangkoku jsme se s Basti dostali ve ctvrtek vecer. Zbytek nasi skupiny (Lenka, Radek a Ruda) nas vyzvedl u busu na Kaosan Road a sli jsme se ubytovat do nedalekeho guesthousu. A protoze se zde ridime heslem "Neni cas ztracet cas", vyrazili jsme do viru velkomesta. Prosli jsme Kaosan a prilehle ulice plne trhu a poulicnich naleven a pak jsme taxikem zamirili do vyhlasene bordel ctvrti Patpong. No, co vam budu povidat, vsechno musi byt jednou poprve, ale tamni "peepshow" (a to je jeste hodne mekky vyraz) byl dosti dekadentni zazitek... Ve dve hodiny rano nam prislo, ze noc je jeste mlada, a tak jsme spolecne s nasimi spolunoclezniky z guesthousu pokorili prvni lahev hruskovice a nekolik Changu (mistni pifko).
Podle toho pak ale vypadal i nasledujici den, kdy jsme se do Bangkoku vyhrabali asi az v jednu hodinu. Neprozretelne jsme sedli do tuk-tuku za pet bathu (opet "Vsechno musi byt jednou poprve") s tim, ze nas povozi po hlavnich pamatkach. No, neco jsme videli (par chramu a obriho zlateho stojiciho Buddhu), ale hlavne nas nahnali do luxusnich krejcovstvi, kde nam hned chteli sit obleky za 7000 bathu a vyse. No, neuspeli.
Bohuzel my take ne, protoze kdyz nas tuk-tukar vyhazoval u Grand Palace, ktery jsme hlavne chteli videt, tak ho zrovna zavirali...
Jeste ten den jsme vyrazili do Chiang Mai na severu. Cesta to byla dlouha (12 hod) a nepohodlna a kdyby kluci neroztlacili autobus, tak bychom mozna nedojeli, ale v sest rano jsme byli tam. Takove male nakladacky pro cca 10 lidi si nas rozebrali a odvezli do stareho mesta k Rose GH, kde jsme nakonec po hodine hledani neceho levnejsiho stejne skoncili.
Dopoledne jsme prosli stare mesto (spousta krasnych zlatobilych chramu a pagod) a odpoledne jsme si pujcili motorky (opet "Vsechno musi byt jednou poprve"). Ja jsem to odmitla v tamnim provozu ridit, tak jsem se vozila za Rudou, ale Basti je rozena motorkarka. Za cele odpoledne jsme objeli asi 90-kilometrove kolecko po narodnim parku Doi Suthep, kde jsme stihli jeden vodopad (tam se Basti rozbil fotak), par slonu na silnici, velmi spatna panoramata, bohuzel chram Wat Pra That Doi Suthep jsme nejak minuli... Ale frcelo to pekne. Vecer byl v centru nocni trh, takze mam novou kosili a thajske kalhoty.
Jo a jeste masaz jsem si nechala udelat (jedno misto me z toho bolelo jeste dva dny
). V pondeli jsme jeste na pul dne meli pujcene motorky a tentokrat se nam podarilo najit tu spravnou silnici na Wat Pra That, takze jsme se pokochali timto krasnym mistem se zlatou pagodou a spoustou Buddhu v nejruznejsich polohach. A tim jsme v Chiang Mai skoncili, neb treky se nam zdali prilis turisticke a nevedeli jsme, co vic tam delat.
Tudiz jsme na doporuceni Simci Bastove vyrazili do Mae Sa Riangu a urcite jsme neprohloupili, protoze jeste ten den jsme si u Mr. Salawina zaridili tridenni trek k hranicim s Barmou (za 2700 bahtu, i kdyz to melo byt puvodne 2600, pak 3200 atd. atd. - asi bychom to usmlouvali jeste na mene, ale jsme mekci
). Trek zacinal asi hodinovou jizdou nakladackem na hranice s Barmou (Salawin National Park). Tam nas opustil Mr. Salawin a my se spolecne s nasimi pruvodci, Mr. Winem a jeho pobocnikem Wanem, ktery byl neustale tezce vysmaty, nalodili na lodku a po hranicni rece (juchu, byla jsem v Barme) se vydali na jih. Tam jsme vystoupili ve vojenskem tabore (dal uz to pry neslo, protoze tam se strili...) a vydali se do dzungle po svych. Cestou jsme mijeli vyschla ryzova policka a domorode chatrce (na obed jsme se v jedne takove zastavili) a mirili stale vys a vys do kopcu (cca 1500 m n.m). Obcas to vypadalo, ze nasi pruvodci moc nevedi, kam jdou, jen se proste rvali dzungli podel jednoho potoka nahoru (i kdyz o par metru vedle byla vyslapana cesta, ale to by nebylo dobrodruzne, ze?
). Nakonec jsme dosli i k slibenemu vodopadu a karenskou vesnici, kde jsme meli prespat, jsme taky nasli. Vesnicka to byla celkem velka - asi 40 domu, i kdyz dum je asi silne slovo pro bambusove chatrce na kulech o 2-3 mistnostech (jedna spolecenska s ohnistem uprostred, zbytek na spani). A dokonce tu meli i skolu, obchudek a starosta byl hrdym majitelem automobilu.
Vsude byla spousta deti, ale strasne se stydely a vubec se nechtely fotit, ani kdyz jsme jim davali bonbony (ty si nakonec vzaly). Kazdopadne jsme tam vypadali asi jako japonsti turisti, kteri prijedou nekam na vylet, fotili jsme kazdou kravinu - kazdou vychrtlou slepici, kazde prase, kazdeho psa, kazdou chatrc, kazdeho cloveka...
Pro ne jsme mohli byt taky dobry cirkus. K veceri nam Win ukuchtil vybornou polivku a sweet'n'sour a pak nam vypravel o Karenech a jejich tradicich a zivote a tak. Zajimave! Kazdopadne spat jsme sli se slepicemi (prestoze jsme si mohli posvitit i dele, neb u kazdeho staveni maji solarni panel) a spanek to byl krusny - na tvrdem a zima. Rano na nas uz cekal slon. Puvodne teda meli byt tri, ale nakonec stacil i ten jeden, na kterem jsme se behem tri hodin vystridali vsichni. Opet dalsi dopravni prostredek, ktery nebude patrit k mym oblibenym, protoze to bambusove sedatko je hrozne nepohodlne a obzvlaste z kopce je to hodne narocne (navic kdyz to nejde po ceste, proc to nevzit dzungli, ze ano?). Pred obedem (uprostred chilli poli) nas slon opustil a Mr. Win nam v bambusovych nadobach primo na ohni ukuchtil vybornou nudlovou polevku (vseobecne je tu jidlo mnamozni
)! Pak uz nas jen cekal hodne prasny sestup do dalsi karenske vesnice, kde jsme prespavali. Tahle vesnice byla uz podstatne vetsi a bohatsi - obchod s kolou
, nekolik aut a motorek, par satelitu a televizi, nicmene stale hodne tradicni (a chudy) zpusob zivota. A i masaz jsme dostali! Posledni den uz jsme v podstate jen schazeli podel ricky do venice na hranicich, kde jsme zacinali. Cestou jsme se jeste svezli na korbe nakladaku, takze po navratu do Mae Sa Riangu jsme byli totalne zapraseni a spinavi. Sprcha bodla!
Jeste vecer jsme sedli do VIP busu do Bangkoku, coz byl taky zazitek - 12-hodinova cesta, hodne mista na nohy, stevardi, obcerstveni v cene, video (totalne ujeta thajska komedie o zabi kralovne bo co). O to vetsi pak byl sok, kdyz jsme v Bangkoku presedlali na bus smer kambodzska hranice, kde byla jen nic moc klimatizace a ty 4 hodiny se zdaly nekonecne. Na hranicich jsme se nechali nachytat na rychle vyrizeni viz, takze nas to stalo asi o 200 bathu vic nez normalne, ale co, hlavne ze jsme se dostali do Kambodzi. Tady nas trochu rozcaroval pristup mistnich lidi, kteri se z kazdeho snazi dostat maximalne penez, co to jde (i male deti) a porad se na neco ceka. Kazdopadne zitra se jedem projet na jezero Tonle Sap a pak uz jen chramy Angkoru a hura k mori!!!
Ta blu (karensky dekuji) vsem, co docetli az sem. Snad brzo bude nejake pokracovani. Howgh!
My Opera
